Posts

Nepravděpodobný bestseller

Image
Recenze knihy 12 rules for life: An antidote to chaos od Jordana B. Petersona pro Českou pozici. Dopsáno 7. srpna 2018 Kanadský profesor psychologie Jordan B. Peterson napsal bestseller. Jeho  12 pravidel pro život: Protijed proti chaosu  je číslo jedna na seznamu nejčtenějších knih Amazonu, kde trůní již přes půl roku. Je to ovšem bestseller nepravděpodobný. Navzdory svému názvu a úspěchu se totiž nejedná o klasický exemplář svépomocné literatury. Jejím primárním účelem není nás učinit šťastnějšími, produktivnějšími, efektivnějšími, asertivnějšími či nějak jinak lepšími v jednom z mnoha podobně znějících parametrů moderního bytí. Peterson starosvětsky odhlíží od těchto parametrů a nabádá nás k tomu, abychom se nehnali za pomíjivostí, nýbrž abychom žili dobře a smysluplně. Co konkrétně tím míní, pak vysvětluje v sérii dvanácti esejí, každá z nich korespondující k jednomu pravidlu. Tato kniha je v mnoha ohledech nezvyklá a pozoruhodná....

Re: Léčba Lukešem

Image
Reakce na editorial Marka Švehly Léčba Lukešem , publikovaný 21. července 2018 (dostupný na https://www.respekt.cz/tydenik/2018/30/lecba-lukesem) 23. července 2018 Vážená redakce Respektu, chtěl bych reagovat na editorial Marka Švehly  Léčba Lukešem,  publikovaný tuto sobotu 21. července. Číním tak s odkazem na varování spisovatele Pavla Kohouta, jenž napsal ve svém memoárománu  Kde je zakopán pes , že největší hrozbou jsou domácí cynici, kteří nejsou ochotni riskovat ani pověstné české "ň". Svému cynizmu navzdory Vám tedy píši své moravské "ň", neboť závěr editorialu vnímám jako nešťastný a potenciálně škodlivý české novinařině. Švehlův editorial se vyjadřuje k nedávnému střetu Igora Lukeše a Ladislava Jakla v pořadu  Události, komentáře  na České televizi a vyúsťuje v závěr, že "Lukešova kritika .. dává příležitost""prostě dělat dobrou novinařinu a stát si za ní". Dozvídáme se, že v České televizi vládne "všemocná"...

Re: Ženy jsou agentky chaosu

Image
Reakce na článek Terezy Matějčkové Ženy jsou agentky chaosu publikovaný v Lidových novinách 21. července 2018 v rubrice Česká pozice  ( pro ty, kdo mají předplatné k přečtení na této adrese:  https://www.lidovenoviny.cz/nahled.aspx?d=21.07.2018&e=LN-PRAHA&id=7306403) 22. července 2018 Vážená redakce Lidových novin a České pozice, když jsem včera četl Vámi publikovaný komentář  Ženy jsou agentky chaosu  od Terezy Matějčkové, překvapovalo mne, že knihu  12 Rules for Life  od Jordana B. Petersona v její stati nepoznávám, a to navzdory tomu, že jsem ji četl poměrně nedávno. Po vzoru spisovatele, jubilanta Pavla Kohouta, jež napsal, že největší hrozbou jsou domácí cynici, kteří nejsou ochotni riskovat ani pověstné české "ň", jsem se rozhodl, že já své, byť moravské, "ň" risknu a že Vám napíšu. Článek mi totiž připadá přinejlepším závadějící, přinejhorším nečestný a lživý.  Matějčkové Peterson není sympatická bytost. Chce os...

Tupost ateoretického neurocentrismu

Image
Tento příspěvek není první ani poslední na téma neurocentrismu . Není věci, která by mne ve vědě více zarážela.   Neurocentrismus popisuje tichý předpoklad v mnohých oblastech neurovědeckého výzkumu kognice, jenž zhruba říká, že neurověda na rozdíl od psychologie má privilegovaný přístup k mentálním obsahům a procesům. Neurovědecké metody že jsou ty vědečtější, opravdovější, poskytující tvrdá data oproti psychologickému teoretizování. Co to ale znamená? K této otázce, zdá se, se častokrát nikdo nedostane, neboť oněmí úžasem při pohledu na mapu aktivace funkční magnetické rezonance či na duhově barevné zauzelniny z DTI. Pokud pohlédneme blíže zjistíme, že otázka jak to funguje?  je často nahrazena otázkou kde se to děje? David Poeppel této neřesti říká kartografický imperativ. Neptejme se na to, co to znamená či jaký vhled nám to přinese do duševních mechanismů. Namísto toho se ptejme se na to, kde se to děje. Je to nahoře vpravo? Anebo vlevo dole? Nedávno zesnulý fi...

Mumfordův thalamus: Teorie aktivní tabule

Image
Na co je thalamus? Všechny zprávy smyslových ústrojí s výjimkou čichu musí projít touto strukturou, než se dostanou do mozkové kůry. Proto se taky těmto dvoum křepelčím vejcím sedícím na mozkovém kmeni říká brána do vědomí. Nicméně navzdory grandióznímu titulu thalamus nemá reputaci příliš sofistikovaného nástroje. Vzhledem k malému množství inhibitorních interneuronů a faktické absenci propojejí mezi jednotlivými thalamickými jádry a uvnitř jader, je předpokládáno, že ať už thalamus dělá cokoliv, nebude to komputačně příliš složité. Říká se, že thalamus je pasivní přepojovací stanicí mezi smysly, subkortikálními jádry, mozečkem a kůrou. Takovou neurální poštovní stanicí.  Ovšem něco zde nehraje. Je pravda, že thalamus projikuje mnohé axonální spoje do kůry, ale kůra mu to oplácí několikanásobným množstvím axonálních vláken vedoucích recipročně zpátky do thalamu. Uvažte tento příklad ze studia kočky domácí. Počet axonů vedoucích ze sítnice do thalamického jád...

Cherchez le calcul

Image
Cherchez le calcul. Za vším hledej komputaci. Tedy za vším neurovědeckým a psychologickým. Kdybych si mohl teď ve své stále ještě mladické a nevědomé naivitě vsadit na to, co bude v budoucnu hýbat světem kognitivních věd, dal všechny úspory na komputační teorii mysli. Pokud chceme brát psychologii vážně, musíme nejprve vyřešit problém těla a duše. Tělo a mozek v něm jsou tvory materiálního světa. Mysl a psychika materiální nejsou. Copak můžeme uchopit, učichat, či změřit vzpomínku? Myšlenku? Představu? Nejenže nemůžeme, ale častokrát je ani nedokážeme popsat, vyjádřit a jsme ochotni platit velké peníze básníkům a spisovatelům, aby to dělali za nás (i když s těmi velkými penězi jsem to asi přehnal). Ale zpět. Mozek a mysl jsou tvorové jiných světů - jeden je hmotný, druhý nikoliv - a pokud nechceme upadnout do spárů dualismu, musíme je jako psychologové a kognitivní vědci umět propojit. Komputační teorie mysli nalézá řešení tohoto problému v konceptu informace. Informace není...

Proč svobodu slova?

Image
Psáno v létě 2016  Poslední dobou zjišťuji, že je mi zatěžko se jasně vyjádřit ohledně společenských a politických záležitostí. A to více, než obvykle. Jeden důvod je jistě moje přirozená neumělost spojená s utvářením slovních spojení a obratů, zadrhávání se v půli věty, či ztrácení hlasu. Nicméně důvodem dalším a, dovolím si říct, podstatnějším, je jednoduše, že mám strach se vyjádřit. Strach z toho, že má slova budou přetnuta dříve, než je vyslovím, až přílišně familiérním "to se neříká". Strach, že myšlenka vyjádřená bude brána jako důkaz prohnilého svědomí či podvědomí. Strach, že budu onálepkován jako nějaký -ista či -fób, o kterých bez ustání slýchám a čtu navzdory tomu, že o jejich činění vím většinou zprostředkovaně a vlastní zkušenost nemám. Strach, že se třeba i ve svém vyjádření budu mýlit a má mýlka se potáhne se mnou jako znamení Kainovo dál a bude posluhovat nejen jako důkaz mé omylnosti, ale také jako výpověď o mém...