Re: Léčba Lukešem

Reakce na editorial Marka Švehly Léčba Lukešem, publikovaný 21. července 2018 (dostupný na https://www.respekt.cz/tydenik/2018/30/lecba-lukesem)

23. července 2018

Vážená redakce Respektu,

chtěl bych reagovat na editorial Marka Švehly Léčba Lukešem, publikovaný tuto sobotu 21. července. Číním tak s odkazem na varování spisovatele Pavla Kohouta, jenž napsal ve svém memoárománu Kde je zakopán pes, že největší hrozbou jsou domácí cynici, kteří nejsou ochotni riskovat ani pověstné české "ň". Svému cynizmu navzdory Vám tedy píši své moravské "ň", neboť závěr editorialu vnímám jako nešťastný a potenciálně škodlivý české novinařině.

Švehlův editorial se vyjadřuje k nedávnému střetu Igora Lukeše a Ladislava Jakla v pořadu Události, komentáře na České televizi a vyúsťuje v závěr, že "Lukešova kritika .. dává příležitost""prostě dělat dobrou novinařinu a stát si za ní". Dozvídáme se, že v České televizi vládne "všemocná""obava z pseudovyváženosti", to jest "obava projevit nebo nechat někoho projevit jasný názor, který by kritikům televize či rádia mohl znít jednostranně". Tato "alibistická strategie" a "trend, který veřejnoprávní média dusí," pak vytváří dojem, že "všechno se dá nahlodat, napadnout, zpochybnit""a také že všechno je nakonec příliš složité na to, abychom se o to zajímali". Švehlou posvěcené Lukešovo řešení tohoto problému je nereagovat na názory, jež vnímáme jako "nesmysly a výmysly" a "absurdní lži", na nositele takových názorů zaútočit ad hominem a do budoucna je raděj vůbec nezvat a prostor poskytnout pouze "seriózním profesionálům", kompetentním hlasatelům pravdy.

Toto řešení je problematické hned na několika úrovních. Zaprvé, i za předpokladu, že dokážeme identifikovat mylná a lživá tvrzení o světovém či domácím dění, je potřeba tato tvrzení přímo adresovat a konfrontovat. Jak jinak pak máme být schopni obrany daného argumentu, když jsme se nikdy nesetkali s odraženým útokem proti němu? Pokud je Lukeš skutečně "nesrovnatelně větší znalec Spojených států než Jakl", pak by své pozici prokázal mnohem hodnotnější službu, kdyby Jakla věřejně zostudil a i s koňským ohonem jej argumentačně roznesl na kopytech. To, že se namísto toho školácky odkazoval na autoritu a prosil o cenzuru, vnímám jako promarněnou příležitost nám divákům dokázat, že jeho pozice je ta serióznější a pravdě bližší. 

A pravda mne vede k druhému úskalí Švehlovy a Lukešovy argumentace. Pravda je, že svět je složitý, a je nečestné předstírat, že tomu tak není, ze strachu, že by se někdo při takovém zjištění jal "dívati na fotbal" namísto toho, aby svět zkoušel poznávat s ještě větším úsilím. V tomto bodě vnímám jakési zvláštní pohrdání intelektem veřejnosti, což je paradoxně přesně tou výtkou vůči elitám, kterou pak politici typu Miloše Zemana a Donalda Trumpa předhazují svým příznivcům. Ne vždy se jim lze divit. Složitost světa nás také vede ke skutečnosti, že nikdo z nás si nemůže být jistý tím, že má monopol na pravdu, neboť jsme všichni omylní. Ve své filozofii falibilizmu vychází Karl Popper z tohoto přesvědčení a protežuje roli kritiků a názorového disentu jako zásádního protijedu proti lidské omylnosti. Ideologie je jako dech, píše podobně Joan Robinsonová, potřebujete druhého, aby vám řekl, že ta vaše smrdí, a tedy aktivní potlačovaní názorové plurality ve veřejnoprávním médiu je škodlivé, neboť zavání vytvořením izolovaného groupthinku a s ním postupnou ztrátou důvěry v pravdivost a nestrannost sdělení. 

Pokud bychom chtěli sdělovací prostředky něčím léčit, Lukeš se zdá být zvláštní volbou. Nestranností neoplývá, když tázán, aby vyslovil jednu pozitivní věc o Donaldu Trumpovi, odpovídá telepaticky: "je mnohem neschopnější, než jsem si myslel, a proto se mu zatím nepovedlo udělat všechno to zlo, které jistě plánuje udělat". Oproti tomu moderátorovo osvícenské "Pojďme se bavit o tom, jaké argumenty tady zaznívají" zní o dost lépe. Co takhle namísto Lukeše léčba Michalem Kubalem?  

S pozdravem

Adam Růžička