Žemlovka

Tento příspěvek není první ani poslední na téma neurocentrismu . Není věci, která by mne ve vědě více zarážela.   Neurocentrismus popisuje tichý předpoklad v mnohých oblastech neurovědeckého výzkumu kognice, jenž zhruba říká, že neurověda na rozdíl od psychologie má privilegovaný přístup k mentálním obsahům a procesům. Neurovědecké metody že jsou ty vědečtější, opravdovější, poskytující tvrdá data oproti psychologickému teoretizování. Co to ale znamená? K této otázce, zdá se, se častokrát nikdo nedostane, neboť oněmí úžasem při pohledu na mapu aktivace funkční magnetické rezonance či na duhově barevné zauzelniny z DTI. Pokud pohlédneme blíže zjistíme, že otázka jak to funguje?  je často nahrazena otázkou kde se to děje? David Poeppel této neřesti říká kartografický imperativ. Neptejme se na to, co to znamená či jaký vhled nám to přinese do duševních mechanismů. Namísto toho se ptejme se na to, kde se to děje. Je to nahoře vpravo? Anebo vlevo dole? Nedávno zesnulý fi...

Na co je thalamus? Všechny zprávy smyslových ústrojí s výjimkou čichu musí projít touto strukturou, než se dostanou do mozkové kůry. Proto se taky těmto dvoum křepelčím vejcím sedícím na mozkovém kmeni říká brána do vědomí. Nicméně navzdory grandióznímu titulu thalamus nemá reputaci příliš sofistikovaného nástroje. Vzhledem k malému množství inhibitorních interneuronů a faktické absenci propojejí mezi jednotlivými thalamickými jádry a uvnitř jader, je předpokládáno, že ať už thalamus dělá cokoliv, nebude to komputačně příliš složité. Říká se, že thalamus je pasivní přepojovací stanicí mezi smysly, subkortikálními jádry, mozečkem a kůrou. Takovou neurální poštovní stanicí.  Ovšem něco zde nehraje. Je pravda, že thalamus projikuje mnohé axonální spoje do kůry, ale kůra mu to oplácí několikanásobným množstvím axonálních vláken vedoucích recipročně zpátky do thalamu. Uvažte tento příklad ze studia kočky domácí. Počet axonů vedoucích ze sítnice do thalamického jád...

Cherchez le calcul. Za vším hledej komputaci. Tedy za vším neurovědeckým a psychologickým. Kdybych si mohl teď ve své stále ještě mladické a nevědomé naivitě vsadit na to, co bude v budoucnu hýbat světem kognitivních věd, dal všechny úspory na komputační teorii mysli. Pokud chceme brát psychologii vážně, musíme nejprve vyřešit problém těla a duše. Tělo a mozek v něm jsou tvory materiálního světa. Mysl a psychika materiální nejsou. Copak můžeme uchopit, učichat, či změřit vzpomínku? Myšlenku? Představu? Nejenže nemůžeme, ale častokrát je ani nedokážeme popsat, vyjádřit a jsme ochotni platit velké peníze básníkům a spisovatelům, aby to dělali za nás (i když s těmi velkými penězi jsem to asi přehnal). Ale zpět. Mozek a mysl jsou tvorové jiných světů - jeden je hmotný, druhý nikoliv - a pokud nechceme upadnout do spárů dualismu, musíme je jako psychologové a kognitivní vědci umět propojit. Komputační teorie mysli nalézá řešení tohoto problému v konceptu informace. Informace není...

Psáno v létě 2016  Poslední dobou zjišťuji, že je mi zatěžko se jasně vyjádřit ohledně společenských a politických záležitostí. A to více, než obvykle. Jeden důvod je jistě moje přirozená neumělost spojená s utvářením slovních spojení a obratů, zadrhávání se v půli věty, či ztrácení hlasu. Nicméně důvodem dalším a, dovolím si říct, podstatnějším, je jednoduše, že mám strach se vyjádřit. Strach z toho, že má slova budou přetnuta dříve, než je vyslovím, až přílišně familiérním "to se neříká". Strach, že myšlenka vyjádřená bude brána jako důkaz prohnilého svědomí či podvědomí. Strach, že budu onálepkován jako nějaký -ista či -fób, o kterých bez ustání slýchám a čtu navzdory tomu, že o jejich činění vím většinou zprostředkovaně a vlastní zkušenost nemám. Strach, že se třeba i ve svém vyjádření budu mýlit a má mýlka se potáhne se mnou jako znamení Kainovo dál a bude posluhovat nejen jako důkaz mé omylnosti, ale také jako výpověď o mém...