ČDAR 001: Bohumil Hrabal - Pábitelé

Čtenářský deník Adama Růžičky

Některé skvrny nelze vyčistit bez porušení podstaty látky. 

-Lísteček z chemické čistírny

Pábím, pábíš, pábíme. Dnes jsem dočetl Hrabalovy Pábitelé. A přemýšlím, že bych si je každý rok měl naordinovat povinně jako balzám na duši. Jo, kam se hrabe slepičí polévka, moje milí! Jsou to příběhy tuze lidské, vyprávěné bez lesku a pompy obyčejnými lidmi, pábitely. Kdože jsou to pábitelé? Co já bych se snažil, když to pan Hrabal řekl stejně nejlépe:

"..pábitel cedí skutečnost přes diamantové očko inspirace. Pábitel je naplněn obdiem k viditelnému světu, takže ten oceán krásných vidin mu nedává spát. Je tak posedlý vyprávěním, že to vypadá, jako by jazyk si vybral pábitele, aby jeho ústy spatřil sebe a dokázal si, co dovede. Pábitel dovede ozvláštnit svoje zprávy nůžkami, dovede přestřihnout hovor v jistou chvíli a navázat na událost překvapivě nesouvisející. Dovede udržet temperaturu a temperament textu v napětí, ve kterém se cítí hrdinou.

Tak zatímco moudří a opatrní se pečlivě desinfikují, pábitelé voní člověčinou. Zatímco moudří a opatrní si věší na svá křídla olověná závaží, perutě pábitelů už se vracejí z výpravy s oškubaným a popáleným peřím. Tak pábení je vyrovnávka proti obřadnosti vzdělání. Ostatně pravé vzdělání nakonec odolává až v pábitelích a v pábení. Lao-c': umění neuměti. Sokrates: vím, že nic nevím. Mikuláš Kues: Docta ignorantia. Erasmus Rotterdamský: Chvála blaznovství. Atd.

Pábitelé dokazují, že život stojí za to, aby byl žit." -Bohumil Hrabal

Když pana spisovatele čtu, jak porovnává pábitele s moudrými a opatrnými, cítím nad tím slovem "moudří" nesměle viset uvozovky, poněvadž bych se vsadil, ačkoliv mu nechci vkládat slova do úst, že moudrost pravou, to jest životní, by spíše přiřknul pábitelům a nikoli vzdělancům. 

Viděl jsem s ním jedno interview, kde povídal, že jeho měřítkem jsou právě obyčejní lidé, které dal do kontrastu s intelektuály. Obyčejný člověk má prý blíže k životu skrze prožívání, a to všeho, co je v životě dobré i špatné, a narozdíl od intelektuála musí životu čelit přímo, poněvadž nemá jinou možnost. Obyčejný člověk je v tomto bezbranný a je to právě jeho bezbrannost a z ní pramenící zkušenost, která z něj dělá ryzejšího a opravdovějšího vypravěče než intelektuála, jenž otitulován na život shlíží z bezpečné vzdálenosti zpoza psacího stolu chráněn svazky filozofických traktátů a učených monografií. 

Nic proti intelektuálům samozřejmě. Ostatně to bych pak hanil samotného Hrabala a trochu i sám sebe (neplést se samohanou!). Intelektuálové mají svých kladů dost, jen co je pravda, a ty jim nezapírejme, ovšem neměli by si je nechat stoupnout do hlavy. Já jsem toho přesvědčení, že by si z preventivních důvodů po každém čištění zubů ráno a večer měli opakovat jako ve starém Římě "memento homo" čili "nezapomeň, že jsi jen člověk." Jináč totiž, jak můžeme pozorovat, může intelektuál zpyšnět a pyšný intelektuál není nic pěkného na pohled a už vůbec ne na poslech. Velikášský intelektuál se pozná tak, že ochotně poplive obyčejného člověka a nazve jej bez skrupulí hlupákem, a to jen proto, že se ten člověk chová jinak, než by si intelektuál přál. Kupříkladu se obyčejný člověk směje vtipu, který intelektuál nepovažuje za vkusný, a hned by intelektuál normoval, co se říkat má a co nemá, a zakazoval jím vnímané nevkusnosti. Anebo se intelektuálovi nelíbí, komu obyčejný člověk hodí svůj hlas u volební urny, a hned by zase intelektuál lamentoval a prskal urážky a třeba i navrhoval, že by každý povinně měl projít vědomostním testem, než bude připuštěn k volbám. Ono totiž intelektuálům na vědomostech záléží nejvíce, ale tím opomíjejí zkušenost, která může o světě vypovědět více než všechny encyklopedie dohromady. Ale dosti už politikaření.

Hrabalovi Pábitelé mne upokornili a uklidnili. Moudrost obyčejných lidí vyprávěna ústy pábitelů měla punc opravdovosti a kouzlo prožitého života. Chtěl bych jim poděkovat. Díky si zaslouží pan notář, dílerka bělidla značky DUHA Nadja, básník Kytka a majitel pohřebního ústavu pan Bamba, nosička Jarmilka, pojišťovací agenti Opory v stáří, Gaston a jeho cikánka Margita, slepá Vendulka Kříštová, porybná levobočka od knížete pána, pánové z tanečních lekcí pro starší a pokročilé, Burgánovi, pan Hurdálek a jeho tatínek, pan řezník Hyrman a jeho paní, zafačovaný pan Šťastný a pan Felix, paní výčepní z automatu Svět, stejně tak jako všichni ostatní pábitelé, na které jsem zapomněl.